Tavné řezání polystyrénu

Před 2 roky jsem potřeboval dořezávat v poměrně velkém množství 10 cm polystyrén na zateplení domu. Při řezání ruční pilou jsem po chvíli vypadal jak sněhulák a tak v rychlosti vzniklo toto řešení.

Pracovní deska je zbytek po vloženém dřezu do kuchyňské linky. Napájení bez jakékoliv regulace do zkratu vázacím ocelovým drátem o průměru 1 mm z 12V větve počítačového zdroje. Fungovalo to, zdroj to kupodivu vydržel, ale bezpečnost práce, i když se jednalo o bezpečná napětí, nebyla zrovna prioritou. Když práce skončila, tak po náhradě PC zdroje zdrojem regulovaným s triakovou regulací v primáru a náhradě 1 mm drátu 0,6 mm kanthalem tento "stroj" zabíral spoustu místa. Napnutí drátu byla také docela problematická záležitost a tak byl čas na změnu.

Začal jsem tím, že jsem ohnul jasanovou lať na párou. Nebylo to hned napoprvé, ale povedlo se a výsledek je na dalších fotografiích.

 Pila ve složeném stavu. Pracovní délka od ramene po drát je 52 cm. To kvůli tomu, aby bylo možné půlit polystyrénové desky, které mají standardní rozměr 100 x 50 cm.

Je možné nastavit sklon řezu od 30°do 120°.  45° tam přibude časem také.

 Pila v pohotovostním stavu pro 90° řez. Jako vodítko je při řezání používán ocelový úhelník, držený svorkami.

 Detail "kontaktu" a uchycení drátu. Drát je 2x provlečen skrz 1,5 mm díru vrtanou v 6 mm kulatině, odřezané ze starého hřebíku.

 Možná názornější pohled na sestavenou pilu.

 Nastaven náklon ramene 120°.

 Způsob zafixování náklonu.

 Nenapružené rameno bez drátu.

 Detail "kontaktu" a uchycení drátu dole pod pilou. Je to kousek hliníkového úhelníku zalepený do vysekané díry epoxidem. Hrana úhelníku je z druhé strany v úrovni řezné plochy pily a pro drát je vyřezaná drážka tak, aby bylo možné nastavit sklon ramene a aby se při tom drát zbytečně nelámal. Uchycení drátu je stejně jak nahoře, dvojí provléknutí skrz 1,5 mm díru v 6 mm kulatině.

Spodní strana pily.

 Pro úplnost ještě rámová pila.

 

Detaily kontaktu a uchycení kantalového drátu. Drát je na konci ramene proto, že jsem potřeboval zarovnat nalepené tabule polystyrénu když při jejich broušení opět hrozilo, že se stanu sněhulákem. Ty hnědé úhelníky z boku slouží jako ochrana před popálením.

Spark - změna pohonu

Poté co poškozený model podstoupil reinkarnaci po havárii, tak poněkud ztěžkl a také motor 280 už nebyl tak dobrý jak zamlada. Navštívil jsem prodejnu Satria v Olomouci a nechal si doporučit nějaký levný motor jako náhradu původní 280 na 2 LiPol články.

Aleš mi přinesl motůrek BMA 2208-17, cena cca 250Kč. Patří k tomu vrtule 8x4 až 9x5.

S původním pohonem byla použita sklopka 8x6 a tak šla také na tento motor. Odběr cca 4,5A při plném zatížení na zemi a "cejchované měřidlo tahu" (ruka) říká, že to táhne víc jak 280 s převodovkou. Navíc ten lehký šelest oproti hlučné převodovce.

Problém ovšem nastal po zabudování motoru do modelu. Těžiště bylo cca 3 cm za dosud platným. Co s tím? Krátká gondolka neumožňuje posunout akumulátory a vozit olovo nechci.

Polohu nového (nevyhovujícího) těžiště jsem si zapsal a použil patřičný program kde jsem zadal známé rozměry křídla, rameno VOP a další a dopočítal plochu VOP tak, aby těžiště bylo tam, kde bylo jako nevyhovující změřené. VOP tak vyšla celkem logicky větší než původní. Abych ušetřil vzácné gramy, tak je VOP i SOP z Pronu tl. 6 mm. Tím se ještě o trošku poloha těžiště posunula vpřed.

Výsledek - hmotnost 315 g (tedy o 45 g méně proti váze, kterou měl nový model před opravami!), stoupavost pod úhlem cca 30°. Zálet proběhl ve větru kolem 5 m/s (hlášeno v rádiu) se silnějšími poryvy. Model i v této situaci obstál a je s ním příjemné polétání a to i při létání s využitím termiky. Jediným problémem při lovení termiky je malá velikost modelu. Ta tečka na obloze je tam cobydup.

SlowFun

Kategorie:	Fun-Fly akrobatický model s řízenou výškovkou, směrovkou a křidélky
Rozpětí:	875mm
Délka:	805mm
Pohon:	1. Speed 300 se změněným časováním, převodovka Formoplast 6,44:1 (58:9 zubům), regulátor MGM SMM 08, vrtule APC 9×4,7, 2 články Li-Ion Panasonic CGR18650HG 2. upravený (přemotaný) Speed 300 doplněný o kuličkové ložisko v čele, převodovka Formoplast 4,83:1 (58:12 zubům), regulátor MGM SMM 08, vrtule APC 9×4,7, 3 články Li-Ion fialové (typ neznám), později 3s1P LiPol AVP1100
Řízené funkce:	směrovka, výškovka, křidélka, motor
Hmotnost:	1. 370g, 2. 360g

Hodnocení:

Po získání zkušeností s řízením modelu Minitornádo jsem chtěl zkusit něco živějšího. Po tom, co jsem získal kladné reference na model SlowFun opět z dílny Ladislava Křivského jsem nezaváhal a stavebnici modelu si pořídil. Stavba byla pohodová a docela jsem si ji užil. Narozdíl od předchozích stavitelů jsem použil 3 serva (v mém případě HS-55), každé pro jednu funkci. Servo křidélek zatím na fotografii chybí, ale dnes už je v modelu je samozřejmě osazeno.

Protože od doby létání s MiniTornádem uplynula už nějaká ta doba, tak jsem si na start hned netroufl. Pro tréning na simulátoru jsem neměl vhodné PC, ale jen notebook s procesorem Celeron 300 a mizernou grafikou. Ten byl pro provozování RC simulátoru jako je například FMS slabý, a tak jsem musel jsem nakonec koupit nový počítač. Proč? No přece proto, abych mohl na simulátoru opět obnovit své pilotní návyky a SlowFun hned při prvním letu neroztřískal. Nakonec to ale dopadlo tak, že simulátor vůbec ke slovu nepřišel a model létá i bez předchozího pilotního výcviku.

A ještě důležitá poznámka - jak vlastně model létá? Vzhledem ke koncepci neumí pouze nožový let (absence plochy trupu), jinak kam ho pošlu, tam si to namíří a citlivost na řízení je přímo úměrná velikosti nastavených výchylek. Bohužel je to také éro, na které nemám ty potřebné reflexy a proto třeba pošlu i do země! I to se bohužel stalo, výsledkem byla přeražená trubka před i za křídlem, zlomená vrtule a lehce natlučený roh křídla. Inu polystyrén není balza. Viz přiložená fotografie. Jinak řečeno, je to éro, které sice není autostabilní a musí se stále řídit, ale řízení je nezáludné a nikam nepadá a mé pokusy o řízený let přežilo v podstatě bez jakékoliv újmy. Vzhledem k náchylnosti ke zlomení vrtule při nepovedeném přistání byl na modelu vyzkoušen také unašeč s uchycením vrtule gumou. A plně se osvědčil. Mohu jen doporučit.

S pohonem 2. by měla být stoupavost takřka kolmo. Bohužel nestoupá. S uvedenými články model nemá požadovanou stoupavost a motor utočí max vrtuli APC SF 9×3,6. V současné době (duben 2006) jsou pro model přichystány 3články YT-1100. S uvedenými akumulátory by měl model být schopen visu. Pilot ovšem ne. :-)

Pohled na skoro dokončený akrobatický model.Pohled na model z jiného úhlu.Detail na řídící středisko s prozatím chybějícím servem křidélek.Totéž z druhé strany.Detail uchycení vrtule gumou.Tak to dopadne, když si pilot začne příliš věřit.