Jak se naučit ovládat RC model s co nejmenšími finančními náklady

Tento článek prosím neberte jako dogma, ale jako jednu z cest, jak si lze ve výsledku zamilovat tak nádherný koníček, jakým modelařina bezesporu je. Záměrem článku je ukázat na vlastních zkušenostech jak se vyvarovat největších chyb a neztrácet zbytečně sebevědomí. Ve výsledku by vám uvedený článek mohl pomoci přesně v souladu s titulkem.

Je ale samozřejmé, že cesta s učitelem (kamarádem, kolegou), který mi vysvětlí jak model postavit, jak ho seřídit, jak nastavit výchylky, který mi pomůže se zapojením RC vybavení a celé elektroinstalace modelu, který mi model zalétá, který … je určitě jednodušší a efektivnější a méně bolí.

Určitě je vhodnější mít učitele, který mi vysvětlí základy řízení, který mě “vezme na kabel” odstartuje a předá mi řízení a v případě krize opět řízení převezme a s modelem přistane, nechá mě vydýchat a dovolí, aby tep nebyl na infarktové hranici, ale jen dvojnásobný.

Pokud se mi ale nepodaří takovéhoto učitele najít, je dále popsaná cesta způsobem jak se tuto dovednost naučit sám. V tomto článku se dozvíte jak nezačít a jaký typ modelu si vybrat. Konkrétní způsob jak postupovat se dozvíte v článku Lze se sám naučit řídit RC model letadla?

1) Jak určitě nezačínat s modelařinou

To, co budete dále číst je zkušenost zaplacená vlastními financemi. Když jsem začínal, tak jsem vedle nezbytných nákladů spojených s nákupem RC vybavení, nabíječky a akumulátorů utratil spoustu peněz zbytečně bez radosti z toho, že si zalétám.

Proč? Důvod je jednoduchý. Myslel jsem si, že tím, že budu-li modely stavět sám, ušetřím. Chyba lávky. Funguje to přesně obráceně. Než jsem s modely začal konečně létat (a o to mi od samého začátku šlo) utratil jsem zbytečně poměrně dost peněz (viz např. kauza TwiliterII). Až teprve zakoupení “nezničitelného” modelu MiniTornádo mě z toho vyléčilo.

Takže první závěr - pokud to ještě neumím (stavět, létat) je vhodnější stavět model ze stavebnice. Je v podstatě jedno zda to bude např. zmíněné Minitornádo nebo jiný školní model z EPP.

Kromě toho, že v konečném výsledku docela dost ušetřím, je skoro jisté, že se éro bude chovat způsobně. A když už chci mermomocí stavět sám, stavím zásadně osvědčené konstrukce. Teda, pokud zrovna nejste od přírody experimentátor a lákají vás právě ty nevyšlapané cestičky. Protože já jsem začínal právě s MiniTornádem, budu v následujících řádcích popisovat tento model.

2) A jak tedy začít

MiniTornádo je za předpokladu správně nastaveného těžiště VELMI VHODNÉ jako první model pro adepta RC létání a to zejména v případě, že nemá tu možnost (štěstí), aby ho někdo “vzal na kabel”. Četl jsem i velmi hezké zařazení MiniTornáda - je to ten nejlepší trenažér pro výuku létání.

Proč toto tvrdím? Četl jsem už mnoho článků v modelářských časopisech i na Internetu, ve kterých se doporučuje postup nejprve lodička nebo auto, pak teprve model letadla. Dále se lze dočíst také doporučení koupit si nejprve jednoduchou i jen 2 kanálovou soupravu a až teprve až se naučí řídit model auta koupit výkonnější. Důvodem pro těchto rad je nutnost (podle těchto článků) naučit se neplést si výchylky při letu k sobě i od sebe a zbytečně z počátku neinvestovat do rádia. Já tvrdím, že zkušenosti s modelem auta nebo lodě jsou pouze zbytečně vynaloženými prostředky. Toto tvrzení samozřejmě platí v případě, že bych model auta kupoval pouze jako mezičlánek před řízením modelů letadel a nechtěl bych si ho koupit jako poměrně nákladnou hračku.

Proč toto další tvrzení? Vychází právě z vlastní zkušenosti. Můj první model byl po návratu k modelařině po skoro 20 letech Twiliter II, uvedený v popisu modelu jako model, vhodný pro začátečníka. První pokus o let skončil pádem po křídle. Příčina? Začal jsem točit dřív než se model stačil pořádně “rozběhnout”. Model se začal vzdalovat a já zpanikařil. Výsledkem tohoto pádu byla naprostá ztráta sebedůvěry a po opravě modelu jeho odložení až na někdy. V tomto mezidobí jsem synovi (tehdy 11 let) pořídil model auta Tamiya Honda CRV 4WD a syn na něm více jak rok trénoval správnost výchylek s mnou dočasně odloženou soupravou RC Hitec Flash. Kdyby jen trénoval, řádil s ním jak drak.

Po určité době se na trhu objevil nerozbitný (bez uvozovek) model MT a i když nerad lepím ze stavebnic, právě zmiňovaná nerozbitnost a relativní jednoduchost stavby mi pomohla se rozhodnout a model jsem koupil. K němu potřebnou bižuterii a po krátké stavbě (mnohokrát na různých místech popsané) se šlo házet. První hod jsem pro jistotu (mé sebevědomí bylo na hranici atakující pověstnou nulu) svěřil zkušenějšímu příteli, kterého jsem ještě neznal v době mého prvního “letu”. Po jeho dobrozdání ve smyslu “jo, je to létavé” jsem už další let absolvoval sám. “Let” skončil samozřejmě po několika minutách pádem, ale MT to přežilo bez jakýchkoliv následků i když pád vůbec nevypadal vůbec dobře. Kolega krátce po tomto prvním letu jen suše konstatoval, že jsem s MT připraven o jednu důležitou modelářskou zkušenost - opravy. :-)
Dál už jsme po zjištění, že pád MiniTornádu nijak zvlášť neublíží, spolu se synem společně zkoušeli a zkoušeli a zpočátku spíše padali a padali. Výsledkem našich pokusů byl mimo jiné i pád z výšky cca 50m pod plným plynem kolmo do země po kterém MT odskočilo zpět do více jak metrové výšky. MT pouze prasklo v místě vedení lanovodu skrz křídlo, ale stačila trocha PUREXu a MT bylo znovu v provozu.

Teď vysvětlení toho, co jsem tvrdil na začátku tedy, že není nutná fáze s modelem auta nebo lodě. Já jsem se naučil MT zvládat dřív a lépe než syn, i když ten měl více jak roční zkušenost s řízením modelu auta. Podle synových slov mu byly zkušenosti z auta spíše na obtíž, protože auto se prostě řídí jinak. U auta je na reakci skoro vždy dost času a navíc se auto pohybuje pouze v 2D prostoru, kde se v podstatě každá chyba se dá rychle vyřešit pouhým stažením plynu do neutrálu. V 3D prostoru tato taktika bohužel pokaždé k vyřešení krizové situace nestačí.

Dalším tvrzením bylo zbytečné investování do dvoukanálu “na zkoušku”. Po synově ježdění s autem souprava Hitec Flash dodnes slouží synovi k plné spokojenosti a předpokládám, že ještě nějaký ten pátek vydrží. V případě, že bych koupil “na zkoušku” dvoukanál, tak by mi zůstal ležet doma a nevěděl bych dnes co s ním. Prodejné takové rádio v podstatě není.

Stejně tak jsem přesvědčen o tom, že neplatí občasná zmínka o tom, že adept RC létání musí mít respekt před modelem, protože jinak s ním létá bez rozmyslu a nikdy se nic nenaučí. Respekt ano, ale ne strach, že minimálně 4-5 tisíc Kč, které honí v prostoru a které představují cenu vybaveného školního modelu, budou po pádu nenávratně ztraceny. Strach ještě nikdy nikoho nic nenaučil. Právě modely z EPP jsou pro tento účel vhodné pro svou vysokou odolnost proti poškození. Pro modely z Potpronu a podobných materiálů to platí v přiměřené míře také, protože u nich má výsledný efekt nízká váha modelu a také až nevídaná tuhost konstrukce a snadnost opravy. Pouze patrně nevydrží to výše zmíněné odskočení od země. A to vše za “pár peněz”.

Dnes už díky MT máme já i syn potřebnou dávku znalostí i sebevědomí pro pokračování na dalších modelech. Ověřeno v praxi - Twiliter II jsem nakonec byl schopný uřídit. Mimo to si řízení MT přímo vynucuje naučit se přitahovat v zatáčce výškovku, kterážto zkušenost určitě není na škodu i do budoucna.

Takže můj závěr o vhodnosti MiniTornáda jako prvního modelu bez “připojení na kabel”:

MT s těžištěm nastavený v přední části doporučené polohy (a u samokřídla neplatí, že ±1/2 cm v posunu těžiště není žádná míra) je vhodný a také cenově dostupný způsob, jak se naučit řídit model letadla bez cizí pomoci. Jak už jsem psal v úvodu, na diskuzním fóru Modelcentra (dnes MojeHobby) jsem zachytil zmínku o tom, že Minitornádo je ten nejlepší simulátor - plně s tím souhlasím. Když bude navíc prvnímu letu s MT předcházet několik lekcí např. na počítačovém simulátoru FMS, tím lépe. Předchozí zkušenost s modelem auta vám moc nepomůže a u každého jiného modelu, stavěného klasickou konstrukcí, by většina našich pádů znamenala totální destrukci modelu. Takto vždy pomohla jen trocha PUREXu. Opravy PUREXem mají ale jednu nepříjemnou vlastnost. PUREX je těžší než EPP a tak když z počátku mělo MT bez zdrojů 220g, tak ke konci své existence mělo už přes 260g (spíše k 300g)!!! Důvodem takto vysoké váhy bylo ze začátku nesprávně nastavené těžiště a tím časté a zbytečné rány do země a následně velmi časté opravy PUREXem.

Pokud se Vám samokřídlo nelíbí a i přes výše popsané zkušeností chcete mermomocí éro s ocasem, tak je dobrou volbou většina školních modelů z EPP. Výběr bude stejně záležet jen na Vás a na tom co se líbí Vám.

24.10.2002

Dodatek:

doplněno 21.2.2003

Shodou okolností se k velmi blízkému tématu velice zodpovědně vyjádřil na diskuzi MojeHobby (ladak | 21.02.2003 12:27:24) Ladislav Křivský. Dovolím si zde proto jeho komentář odcitovat:

Je zajímavé, že někteří účastníci této diskuse přesvědčují jiné, že elektrolety jsou nedobré, asi budu muset občas napsat do spalovacích motorů a příslušenství, že je to na nic.

Ale teď k věci. Dá se postavit letadlo z EPP poměrně pohledné o rozměrech 90×90cm. Hmotnost letadla plně vybaveného a současně velmi odolného (je z EPP), je bez baterek od 200 do 250g. To se dá a není to žádný problém, sám jsem to vyzkoušel. Motor tam můžeme dát od S300 s pohonem POT 03B, nebo MPJET AC25/25-26 pro svižný let, nebo motory od PJS 3D 300 nebo 500 pro pomalejší let a nebo novou Megu 15/7/17 která je velmi vhodná pro Li-Ion články Panasonic CGR18650A. No a teď tam dáme vhodné baterky, i když se s hmotností baterek dostaneme na 150 a více g, tak nepřesáhne celková hmotnost letadla 400g, no ale to máme neustále letadlo které dokáže stoupat kolmo nahoru a taky i viset a samozřejmě létat i jiné akrobatické obraty.

A teď co to bude stát, protože používám Li-Ion tak to bude o nich. Předpokládám, že lehké palubní vybavení již máme. Mega 15/7/17 je asi za 2000. Regulátor bude asi kolem 1500. Tři články Li-Ion panasonic CGR18650A za 1050, stavebnice nabíječky se dá pořídit u MZ za 90. potom ještě drobnosti, ale ty musíme kupovat vždy pokud chcem létat. Jo a ještě letadlo za 1000 až 2000.

Co za to bude, nejméně 50 až 100 hodin akrobatického létání s přebytkem výkonu a modelem kterému nevadí nějaký ten pád a hrubé zacházení. Po více jak 50 hodinách letu (to je 100 letů po 0.5 hodině) se může stát, že budem opakovat investici do baterek, ale to bude záležet na tom jak jak s Li-Iony budem zacházet. Vše má nevýhodu v tom že nemůžem létat ve větru. Ale má to výhody v tom, že to neni velké a můžeme létat skoro všude a je to vždy připraveno k použití.

Já k tomu dodám jen krátký komentář - to, co Ladislav napsal, s tím na 100% souhlasím a skutečně je to jedna z cest, jak naplnit titulek tohoto článku.

Úvaha o tom, jak začít mám-li celkem k dispozici cca 15000kč.

Doplněno 30.6.2003

Tato část článku vznikla sloučením mých příspěvků v diskuzním fóru MojeHobby. Myslím si, že by mohly někomu při rozhodování pomoct a tak je zde v mírně upravené podobě uvádím.

Pokud to myslíte jen trochu s modely vážně, tak pro začátek zkuste počítat tak, že od zmíněných 15000 Kč odečtete cca 7000 za vysílač (např. Hitec Eclipce nebo Multiplex Cockpit asi nemají v této cenové kategorii konkurenci zejména proto, že se v obou případech jedná o vysílače plně vybavené) a ze zbytku peněz skládejte zbytek např. podle zde uvedeného dodatku od Ladislava Křivského.

Proč? Éro se olétá, baterky vyčerpají, motor (zejména pokud se jedná o ztv. plechovky) “odejde” kvůli vadné komutaci, ale vysílač s přijímačem a servy je základ i do budoucna.

Otázka: Nebylo by lepší koupit trochu ojetou FC-16 za cca polovinu?
Odpověď: To je věc názoru jestli koupit jetý vysílač nebo ne. Já osobně preferuji vždy nové a nepoužité jiným člověkem (žena, dům, auto, děti, vysílač …). Výsledkem koupě nové RC soupravy nebo samotného vysílače je záruka, nemusím po zakoupení vysílač nejdříve zaslat do odborného servisu na ověření a především vím, co jsem kdy s ním proved a můžu v budoucnu nadávat jen sám na sebe. To u vysílače zakoupeného z druhé ruky nebývá vždy pravidlem a občas se může stát, že je vysílač prodáván právě proto, že je s ním nějaký problém a u prodeje z druhé ruky se záruka dosud nedávala. I když pozor v novele Občanského zákoníku (jsou to §§ 612 až 627 zákona 40/1964 Sb.) je pro komisní zboží také uvedené, že záruka platí i když nebyla při prodeji poskytnuta. Bohužel až na zboží vyrobené po 1.1.2003. Rozhodnutí je na každém samostatně a každý sám si musí vybrat co mu více vyhovuje. Já bych volil nové.

Inspiraci lze také nalézt v rubrice Tipy. Další možností je také řešení popsané na stránkách http://www.mo-na-ko.net.