O akumulátorech a péči o ně.

… aneb “Paměťový efekt a pár dalších informací k péči o akumulátory”.

Dovolím si uvést takový malý výlet do oblasti akumulátorů. Dále uvedené informace jsem za své několikaleté praxe člověka, který se zabývá výhradně elektrolety, tedy modely poháněnými elektromotory, tak různě posbíral v diskusích a podpořil vlastní zkušeností s jejich provozem. Myslím si, že by mohly pár lidem pomoct se v této oblasti orientovat. Takže začínáme.

Paměťový efekt akumulátorů - blud nebo oprávněná obava?

Ani jedno, ani druhé. To, co je obvykle v diskusích považováno za paměťový efekt, s tím, co bylo jako paměťový efekt skutečně popsáno, moc společného nemá a paměťovým efektem není (hrozná to věta). Proč? To se dozvíte, když si najdete čas a pokusíte se tento poměrně dlouhý článek přečíst.

Co by to mělo podle často uváděných popisů být?

Když budeme akumulátor nabíjet tak, že ho nabijeme, pak vybijeme jen z části, pak opět dobijeme a opět jen z části vybijeme, tak by se časem měla snížit kapacita těchto akumulátorů, protože si ZAPAMATUJÍ dolní mez, na kterou byly obvykle nabíjeny a celková využitelná kapacita akumulátoru tak bude jen od této meze do maxima. Přitom podle často uváděných popisů není ani tak důležité jestli se akumulátor vybíjí pořád na stejnou úroveň, ale je důležité, že se před nabitím úplně nevybil. A celý problém se tak zúží pouze na doporučení vybít akumulátor před jeho dalším nabitím.

Co to tedy ve skutečnosti paměťovým efektem je?

Paměťový efekt provázený úbytkem kapacity akumulátorů byl pozorován v NASA u družic při přesně daném opakujícím se režimu nabíjení a vybíjení na stále stejnou úroveň. Tento úbytek, který se projevoval tím, že napětí na akumulátoru po nabití poměrně rychle kleslo na úroveň, ve které bylo při posledním zastínění a na tomto napětí se pak udrželo. Popsaný jev vznikl vlivem opakovaného a pravidelného směrování družice vůči slunci a byl poměrně snadno odstranitelný opakovaným vybitím článků na minimální úroveň danou výrobcem. Tedy nebyla to trvalá a nevratná změna daná výraznou změnou chemické struktury článku.



Proč to, co je za paměťový efekt považováno, paměťovým efektem není?

To, co se za paměťový efekt často považuje (v podstatě to je také úbytek kapacity článku) je změna chemické struktury článku, které lze předejít (nebo ji výrazně omezit) pouze zacházením s akumulátory tak, jak je doporučováno výrobci. Tedy pracovat s články v rozmezí proudů a napětí, pro které jsou určeny, a to jak při nabíjení, tak i při vybíjení. Je přitom samozřejmé, že i u takto provozovaného článku časem k jeho poškození a tedy úbytku kapacity také dojde, ale v úplně jiném časovém horizontu. Obecně lze říct, že článkům nejvíce škodí přebíjení a vybíjení proudy nad mez stanovenou výrobcem a také tzv. přepólování článku, ke kterému dochází u vícečlánkových sad akumulátorů při jejich hlubokém vybití při vysokých vybíjecích proudech. V rozšířeném významu lze říct, že jim škodí, když jsou provozovány, protože k úbytku kapacity dojde nakonec vždy. Tuto poslední větu ale prosím berte pouze jako pokus o drobný žertík, protože pokud akumulátor neprovozujeme, tak ho přece vůbec nemusíme kupovat, že?

V diskusích popisovaný efekt vzniká nesprávným nabíjením a také tím, že se mu skutečně (tedy úbytku kapacity) dá částečně zamezit nepřebíjením a vybíjením sady proudy, při kterých je možné ještě akumulátory udržet po ukončení vybíjení v ruce. Tedy provozováním akumulátoru podle doporučení výrobce nebo blízko němu. Podstatné na tomto sdělení je, že to, co se často pokládá za paměťový efekt je působení více vlivů, které mají za následek v podstatě nevratnou změnu chemické struktury článků a ve výsledku úbytek jejich kapacity, a ne pouze vliv neúplného vybíjení a pak dobíjení.

V dalších odstavcích se proto pokusím nastínit to, co akumulátorům, a to zejména NiCd, skutečně škodí. Jak pak dále zjistíte, většinou jim nejvíce škodí sám uživatel. Dále používám označení např. 1C. Písmeno C zde představuje kapacitu článku, a když mám například článek o kapacitě 2400 mAh, pak “nabíjení proudem 1C” znamená nabíjení proudem 2400 mA (2,4 A) a 0,1C proudem 0,24 A.

Takže co akumulátorům (NiCd) škodí konkrétně:

1. Přebíjení vysokým proudem. V případě, že je akumulátor přebíjen, tak se rychle zvyšuje teplota článku a článek se nadměrně zahřívá a tím dochází k vývinu plynů uvnitř článku. Pokud je vývin plynů v přijatelném množství, tak se po ukončení plyny opět vstřebají do elektrolytu. Pokud je vývoj plynů nadměrný zafunguje přetlaková pojistka a plyny uniknou. Výsledkem pak je to, že elektrolyt v článku je ochuzen o některé chemické prvky a tím se také sníží kapacita článku. Zde je ale potřeba dodat, že pro různé typy akumulátorů se míra proudu, který se považuje za vysoký liší. Obecně se ale za vysoké nabíjecí proudy považují proudy nad 1C.


2. Dlouhodobé přebíjení malým proudem. Toto se projevuje v případě, že je nenecháváme dlouho tzv. ?ležet v nabíječce? na udržovacím proudu. Při tom dochází k tomu, že se trvale uvolňují plyny (i když ve vstřebatelném množství) a jedním z uvolňovaných plynů je také kyslík. Kyslík však má v tomto případě neblahý vliv na kvalitu separátoru v akumulátoru, který narušuje. No a když je separátor porušen dochází pak v akumulátoru k vyššímu samovybíjení.


3. K přepólování článku dochází zejména u vícečlánkových sad ? čím víc článků, tím vyšší riziko přepólování. A teď, proč k tomu dochází. Vezměme si například 10článkovou sadu akumulátorů stejného typu, kde 9 článků je stejně kvalitních a jeden poněkud horší s už sníženou kapacitou. Pokud by byly všechny články stejně kvalitní, tak budou všechny vybíjeny současně a na stejnou úroveň. V případě, že je jeden nebo více článků slabších, tak se tyto slabší články vybíjejí rychleji než okolní a postupně narůstá jejich teplota. U teplejšího (horkého) článku dochází k chemickým procesům blízkých tomu, co bylo popsáno u přebíjení. Vybíjení uvažované 10článkové sady až na dno, např. na 9 V, povede k tomu, že zatímco 9 článků bude mít 1 V, tak desátý (slabší) bude mít 0 V. Pokračováním vybíjení této sady pak může dojít až k přepólování slabšího článku, tzn., že slabší článek změní polaritu a začne být nabíjen zbývajícími dobrými články v opačném směru. Uváděný jev vzniká resp. může vzniknout pouze při vybíjení vysokými proudy. Při vybíjení akumulátoru proudem do 0,1C k přepólování nedochází.
   
   Výsledkem je to, že uvnitř takového článku se začnou vytvářet vodivé spoje, kterým se říká dendrity a které způsobují vnitřní zkrat článku. Tyto spoje jsou už bohužel nevratné. Po opětovném nabití článku se správnou polaritou se u takového článku zvýší samovybíjení a začne tak nevratný proces, který vede postupně až k úplnému zničení článku. To se projevuje tím, že takový článek se po nabití a zatížení dříve vybije. Důvodem je právě vnitřní zkrat článku. Tento jev se může časem projevit i u sad, kde jsou všechny články zpočátku stejně kvalitní. Proč? Protože když budeme sadu zatěžovat až ke spodní hranici vybití, tak se bude sada více zahřívat. A protože články, které jsou uprostřed sady jsou hůře chlazené, tak se více zahřívají a dochází k jejich poškození. Proto je dobré si uvědomit, že pokud nechceme podporovat výrobce akumulátorů je lepší mít více sad akumulátorů a nevybíjet sadu až na dno. Raději ji dříve vyměnit.

Co z toho plyne za poučení?

Akumulátory NiCd není z principu potřeba před nabíjením vybíjet. Tato silná věta může na někoho působit protismyslně proti tomu, co zatím o NiCd akumulátorech slyšel. Důvodem pro doporučované vybití před nabíjením může být u některých nabíječek to, že je u nich nastavena pouze doba nabíjení a ta se přece jen lépe počítá pro vybitý článek.

Dalším důvodem pro vybíjení (tentokrát už reálným) může být tzv. srovnání článků v sadě. To ale předpokládá vyvedení vývodů z každého článku, aby mohl být každý článek vybit na 0,8 V, například přípravkem uvedeným na stránce Petra Sysaly http://www.sysala.cz/Elektro/Disch/disch.htm.

U akumulátorů, které jsou používány jako pohonné (typicky nabíjené nad 1C a vybíjené i nad 20C) tato věta platí také. Tzn., tím, že se akumulátor před nabitím nevybije, tím nevznikne paměťový efekt a akumulátoru pouze dobití neuškodí. Ale je tady jedno ?ale?. Pohonný akumulátor, který je před nabíjením vybitý a je před použitím čerstvě nabitý (tzn. ještě teplý), má měřitelně nižší vnitřní odpor a tedy při stejném odebíraném proudu je na článku vyšší napětí a článek je tedy schopen dodat vyšší výkon.

K uvedenému lze ještě dodat, že pokud to není nezbytně nutné (jako je tomu třeba u pohonných akumulátorů), tak je hloupost akumulátory před nabíjeném vybíjet a tím zbytečně zatěžovat naše spoluobčany v oblastech s vyšším výskytem elektráren. Je potřeba si uvědomit, že každý cyklus navíc snižuje životnost akumulátorů a také to, že většina chytřejších nabíječek má automatiku, která umí včas nabíjení zastavit. Předchozí věta platí zejména pro akumulátory používané ve vysílačích a v modelech jako přijímačové a také pro akumulátory používané u digitálních fotoaparátů.

Formování akumulátorů

Nový nenabitý NiCd akumulátor je schopný vydržet poměrně dlouhou dobu skladování. Prvním nabitím začíná akumulátor fungovat a začíná se počítat jeho životnost. Formování článku slouží k nastavení meze odkud, kam se má článek vybíjet a nabíjet. Výsledkem správně naformovaného článku je vyšší kapacita, kterou je schopen odevzdat oproti novému článku.

Jak se nový akumulátor formuje?

Ideální je konstantní proud 0,1C (ne pulzní, který používají některé nabíječky !), jak pro nabíjení, tak pro vybíjení. Nabíjí se po dobu cca 14 hodin. Proč 14 hodin, když 1C = 10 x 0,1C? Je to proto, že jednak vznikají při nabíjení ztráty v samotném akumulátoru (ne všechna dodaná energie se změní v chemickou), ale také proto, že i přívodní vodiče a konektory představují určitý ohmický odpor a ztráty vznikají tedy i na vodičích. Čtrnáctihodinové nabíjení proudem 0,1C je dlouhodobě vysledovaným kompromisem. Maximální doba není kritická, ale neměla by přesáhnout 16 hodin, protože pak už se začíná uplatňovat jev popsaný výše, tj. dlouhodobé přebíjení malým proudem, a akumulátoru bychom spíše ublížili, než pomohli. Po ukončení nabíjení necháme sadu vybíjet proudem 0,1C na 0,85 - 0,9V/článek a po ukončení vybíjení ji necháme opět HNED nabít stejným proudem. Tyto cykly je potřeba opakovat dokud roste kapacita sady zjištěná při jejím vybíjení. Obvykle je počet těchto cyklů okolo třech. Je to sice dlouhodobá záležitost, ale vyplatí se tím, že se odstraní ?lenost? nových akumulátorů.

Někdy se za formování považuje to, co nazýváme cyklováním akumulátorů. Cyklování je ale postup, kdy sadu opakovaně na nabíječce nabíjíme a vybíjíme proudem 1C. Provádí se v případě dlouhodobě uložené sady. Pro formování akumulátorů můžeme s úspěchem použít Formovadlo.

Pár dalších postřehů na téma akumulátory a jejich životnost.

Tím, co může svádět k přičítání úbytku kapacity k paměťovému efektu, je také možnost úbytek kapacity u takto poškozeného článku částečně odstranit.

• Tuto většinou nevratnou změnu lze s větším či menším úspěchem (spíše menším) eliminovat vybitím článku až na 0,8V např. už zmíněným přípravkem Petra Sysaly http://www.sysala.cz/Elektro/Disch/disch.htm a novým formováním (ne formátováním - formátuje se např. disk počítače). Po naformování článku (třeba i opakovaném) pak tzv. dát článku cca tři plné cykly (např. u pohonných akumulátorů 2C vybít a 1C nabít) a problém by mohl být odstraněn. To ?mohl být? je poměrně významné. Podotýkám, že uvedený postup bývá úspěšný u NiCD akumulátorů a je v podstatě neúspěšný u NiMH.


• Dalším způsobem, jak články s dendrity ?oživit? je výboj kondenzátoru o vysoké kapacitě a na napětí min 50V. Tím, že se nabitý kondenzátor přiloží k vadnému článku, dojde k el. výboji a vodivé dendrity mohou být přerušeny protože se výbojem mohou odpařit. To mohou je podstatné. Opět platí to co bylo sděleno výše - ne vždy vede tato cesta k úspěchu. Dosti často se takto ?opravený? článek nějakou dobu chová rozumně, ale pak se opět zvýší samovybíjení. Je otázkou jestli má takováto ?oprava? vůbec smysl. Mi připadá jako vhodnější zamezit tomu, aby k poškození článku vůbec došlo. To i z toho důvodu, že takto poškozenou sadu je potřeba rozebrat, článek se pokusit výbojem opravit, pak jednotlivé články znovu naformovat a znovu sadu sletovat. Nevím jak Vám, ale mi to přijde jako mnoho práce s předem nezaručeným výsledkem.

To, že se pohonné akumulátory běžně nabíjejí proudem 5C a více neznamená, ani že je to špatně ani že je to dobře. Těmito proudy nabíjený akumulátor má vždy sníženou životnost proti akumulátoru nabíjenému podle doporučení výrobce a je ve výsledku pouze vědomou daní za vyžadovaný provoz při vyšších proudech. Proč se ale vůbec proudem okolo 5C nabíjí? Je to proto, že podle dlouhodobě získaných zkušeností platí pravidlo, že pro optimální provoz akumulátorů je potřeba akumulátor nabíjet proudem, který je zhruba desetinou proudu vybíjeného. A v době, kdy není až tak úplně neobvyklý odběr i 70A, je pak potřeba takovýto akumulátor nabíjet proudem okolo 7A aby byl schopen požadovaných 70A dlouhodobě dát. To, že je potřeba takto vybíjený akumulátor vytahovat z modelu většinou v rukavicích a že životnost takto provozovaného akumulátoru je pouze zlomkem životnosti uváděné výrobcem je vcelku jasné. A že paměťový efekt na výrazně zkrácenou životnost nemá vliv asi také.

U akumulátorů používaných jako pohonné (a tedy nabíjených proudy nad 1C a vybíjených proudy i nad 20C) se doporučuje při požadavku na vyšší dodaný výkon z akumulátorů akumulátory před použití vybít a čerstvě nabít. Důvodem pro toto doporučení je měřitelně nižší vnitřní odpor při takovémto postupu. Akumulátor je tedy schopen dodat vyšší výkon oproti akumulátoru, který se nechá tzv. odležet. Doporučuje se akumulátor použít do 10 minut po ukončení nabíjení. Příčinou je změna vnitřní chemie článku v procesu nabíjení. Vzhledem k uvedené zkušenosti pak vychází jako logická i úvaha o skladování vybitých NiCd akumulátorů o které se píše dále. Bohužel u akumulátorů NiMH, u kterých je doporučeno skladování v nabitém stavu je pak buď nutné se smířit s tím, že akumulátor nabitý před nějakou dobou a použitý bez vybití a nového nabití dá menší výkon než akumulátor čerstvě vybitý a nabití a ihned na to použitý.

Akumulátory NiMH

Akumulátory NiMH mají oproti NiCd některé výhody, ale i nevýhody.

výhody:

• při stejném rozměru mají vyšší kapacitu


• při přepólování nejsou tak náchylné k vzniku vnitřních zkratů, jak je tomu u NiCd


• neobsahují jedovaté kadmium

nevýhody:

• protože mívají obvykle vyšší vnitřní odpor, tak nejsou schopny dodat tak vysoké proudy jak akumulátory NiCd


• trpí vyšším samovybíjením, proto se taky doporučuje NiMH akumulátory skladovat v nabitém stavu narozdíl od NiCd, u kterých se doporučuje skladování ve vybitém stavu - viz dále


• mívají kratší životnost než NiCd


• jsou dražší


• ne každá nabíječka umí NiMH akumulátory nabíjet v automatickém režimu !!! Důvodem je požadavek na citlivější vyhodnocení místa, kdy už se akumulátor považuje za nabitý. Pro vyhodnocení tohoto místa existuje několik metod (např. delta peak, inflexní bod), ale to už je mimo obsah tohoto článku.

Kratší životnost NiMH bývá ale někdy pouze relativní. Hlavně u uživatelů, kteří se o NiCd akumulátory řádně nestarají, přesněji řečeno umožňují, aby u nich došlo k jejich přepólování. Protože u NiMH nedochází k vnitřním zkratům při jejich přepólování a u NiCd ano (a tím ke zbytečnému předčasnému zničení sady), tak v je v mnoha případech životnost obou typů srovnatelná. Dále ještě doplním, že nabíjení akumulátorů NiMH proudem vyšším než 1C obvykle poměrně výrazně snižuje akumulátorům životnost. U NiCd je takovéto nabíjení škodlivé méně a NiCd akumulátory je lépe snášejí.

Na závěr tohoto odstavce si dovolím ještě odkázat na Desatero pro NiMH, kde Petr PERUTH popisuje své zkušenosti s tímto typem akumulátorů.

A co akumulátory Li-Ion, Li-Pol, mají také paměťový efekt?

U akumulátorů Li-xxx dochází při pozorovaném snížení kapacity VŽDY k porušení chemické struktury akumulátoru. Něco jako paměťový efekt ať už skutečný nebo zde popsaný (to znamená způsobený vlivem opakovaného neúplného vybíjení) neznají. Tyto akumulátory lze nejlépe přirovnat ke kondenzátoru, který také není před nabitím potřeba vybít a který se i po částečném vybití také pouze jen dobije na maximální kapacitu. Z tohoto přirovnání také plyne možnost bez jakýchkoliv problémů spojovat tyto akumulátory serioparalelně, ale to už je jiná kapitola použití této skvělé technologie. Jediným výrazným nedostatkem této technologie je citlivost na přebití nad předepsaných 4,2V +0,5% na článek a vybití pod 2,7V na článek kdy dochází k poškození nebo přímo ke zničení těchto článků. Tuto větu si je potřeba uvědomit zejména při seriovém zapojení akumulátorů, kdy může vlivem nestejné postupné změny chemické struktury dojít k tomu, že jeden článek při sériovém nabíjení bude nabit na 4,1V a druhý na 4,3V. Sada sice bude nabitá na požadovaných 8,4V, ale přebíjený článek bude brzy zničen. Aby k tomu nedošlo, je vhodné použít omezovače napětí pro nabíjení Li-xxx článků popřípadě balancery. Konstrukcí je mnoho, balancery bývají občas odmítány. Důvod proč jsou některé balancery odmítány je opět mimo téma tohoto článku Já používám omezovače konstrukce Miloše Zajíce, uvedené na adrese http://www.zajic.cz/, které naleznete v části Akumulátory, nabíječe. Na stejném místě je také k dispozici Jednoduchý nabíječ, který je oproti jiným zařízením bezkonkurenční v poměru cena/výkon.

Dalším ale už méně výrazným problémem je u těchto akumulátorů neochota dát výrobcem deklarované proudy při nízkých teplotách a nutnost lepší péče o ně dané požadavkem nepřekročit max. povolené nabíjecí napětí a u Li-Pol akumulátorů také jejich neblbuvzdorností a mechanicky málo odolnou konstrukcí.

*** dodatek 5.4.2006 ***

Určitou cestou jak prodloužit životnost Li-Pol akumulátorů je nabíjení těchto akumulátorů na konečné napětí 4,1V/článek. Sice tím přijdeme o nějaké to procento kapacity, ale akumulátorům to prospívá. Pokud se toto doporučení ještě zkombinuje s doporučením nevybíjet akumulátor pod 3V/článek (někteří uživatelé doporučují i 3,2V/článek) a nevybíjet akumulátor trvale proudy blízkými maximálně doporučeným, tak se vám odvděčí delší životností. Dalším doporučením je chránit akumulátory s nízkým vnitřním odporem od špiček generovaných regulátory doplněním nízkoimpedančních elektrolytických kondenzátorů (Low ESR) k napájecím vývodům regulátoru. Kapacita těchto kondenzátorů bývá doporučována minimálně okolo hodnoty 10 × odebíraný proud (vyjdou ?F), spíše však dvojnásobek této kapacity.

Naštěstí se právě u akumulátorů Li-xxx blýská na lepší časy. Ceny jdou poměrně rychle dolů a dnešní moderní akumulátory Li-Pol jsou schopny trvale dodávat proudy až 20C při kapacitě 5000mAh. Už jsem několikrát zachytil tuto informaci: Provozuji NiCd a jak vidím vývoj, tak NiMH úplně přeskočím a rovnou přejdu na Li-Pol. Já osobně této myšlence také fandím.

*** konec dodatku ***

Jak skladovat akumulátory?

Když už jsem se tak rozepsal, tak na závěr na základě poměrně častých dotazů na toto téma ještě přidám informaci k dlouhodobému skladování článků. Tedy určitě se ne o skladování kratší jak jeden měsíc.

NiMH skladovat nabité a po cca 1/4roce jim dát cyklus vybít/nabít. Před létáním takto dlouhodobě uložený akumulátor nechat projít cyklem vybít/nabít/vybít a nabít až na letišti. Proč? Proto, že NiMH pohonné akumulátory dávají nejlepší výsledky když jsem teplé, což po nabití na letišti určitě budou.

NiCD provozované s vybíjecími proudy nad cca 2C (tzv. pohonné) skladovat vybité, akumulátory s menšími vybíjecími proudy (tzv. vysílačové) skladovat stejně jak NiMH, tedy nabité.

Li-xxx skladovat “vybité” na napětí 3,6/článek. První nabíjecí cyklus takto uložených akumulátorů se doporučuje provést proudem do 0,5C.

Kde akumulátory skladovat?

Krátce a výstižně - v suchu a chladnu. Někteří kolegové akumulátory při dlouhodobém vyloučení z provozu (např. přes zimu) ukládají zabalené do mikroténu do mrazničky. Já to nedělám ze dvou důvodů. Za prvé - nejsem tak důsledný a za druhé - manželka by asi protestovala. Naštěstí mám k dispozici sklep s teplotou trvale do 15°C.

Závěr.

Elektropohon je úžasný vynález, se kterým ale bohužel souvisí potřeba používat akumulátory a také nutnost se o ně přiměřeně starat. Pokud se o své akumulátory budete starat podle zde nastíněných poznatků, tak se vám odvděčí svou delší životností. Mimo to máte po létání vždy neumaštěné ruce a neumaštěný model a před létáním nemusíte ladit a ladit. Pouze po provedené krátké předletové přípravě zapnete příslušné vypínače a letíte. A to za tu trochu starosti o akumulátory určitě stojí.

Toť k tématu vše. Pokud tento útržkovitý sběr mých zkušeností a informací sebraných ze zdrojů, které považuji za důvěryhodné někomu pomůže, bude dobře. Pokud ne, pak se taky nic kritického neděje, pouze ho ta doba, než na podobné závěry sám přijde bude stát o něco více peněz.

Článek vyšel v tomto aktualizovaném znění v časopise RC Modely číslo 4/2006.

Pokud časopis máte, tak si prosím opravte chybonou větu “Po ukončení nabíjení sadu necháme Hned nabít stejným proudem” na straně 16 zhruba uprostřed prvního sloupce podle textu, uvedeného zde.

9.1.2001

Dodatek 28.3.2007

Při procházení zajímavých příspěvků na diskuzích jsem narazil na odkaz na Škoda techweb, kde je velice dobře zpracovaný článek o vlastnostech olověných akumulátorů, způsobu jejich nabíjení a obecně péči o ně. Doporučuji k pozornosti.

Doplním informace ve zmíněném článku týkající se olověných akumulátorů plněných kyselinou (startovací a trakční) . Autor používá max. napětí při nabíjení 14,4V. Zkušenosti uživatelů ale ukazují, že optimální max. napětí při nabíjení akumulátorů je 13,8V, tedy 2,3V/článek a ne 14,4V a 2,4V/článek.

Proč?

Když není dosažena hranice 14,4V prakticky nedochází k v článku zmiňovanému "plynování" tj. uvolňování plynného vodíku a kyslíku z rozkladu vody, která pak v akumulátoru tak rychle neubývá. Díky tomu méně klesá výška hladiny elektrolytu a nezmenšuje se i použitá (zaplavená) plocha elektrod. Výsledkem je to, že se tak rychle nesnižuje použitelná kapacita akumulátoru. Zároveň se tak i prodlužuje životnost akumulátoru. Vždy je ale něco za něco. Vyšší životnost akumulátoru je "vyvážena" tím, že akumulátor není nabíjen na maximální kapacitu (nižší hustota elektrolytu). Je na uživateli, co preferuje a si zvolí.

Také je třeba připomenout, že i Pb akumulátory trpí samovybíjením a tak je vhodné i nepoužívaný akumulátor každé 2 měsíce dobíjet. Minimálně je ale třeba kontrolovat, zda se napětí na svorkách neblíží k už alarmující hodnotě 12,2V. V tom případě je rychlé nabití bezpodmínečně nutné! 12,2V je hodnota napětí naprázdno, kdy bylo z akumulátoru odebráno cca 75% jeho kapacity. Mezní hodnota, kdy musí být vybíjení ukončeno je 10,5V. Přitom se udává, že cyklické vybíjení/nabíjení 10% kapacity prakticky nesnižuje životnost akumulátoru. Vybíjení do poloviny kapacity snižuje životnost akumulátoru na 20%. Ne o 20%, ale na 20%! Proto pozor na hluboké vybíjení a raději akumulátor vždy ihned po použití znovu nabít.