SlowFun

Kategorie:	Fun-Fly akrobatický model s řízenou výškovkou, směrovkou a křidélky
Rozpětí:	875mm
Délka:	805mm
Pohon:	1. Speed 300 se změněným časováním, převodovka Formoplast 6,44:1 (58:9 zubům), regulátor MGM SMM 08, vrtule APC 9×4,7, 2 články Li-Ion Panasonic CGR18650HG 2. upravený (přemotaný) Speed 300 doplněný o kuličkové ložisko v čele, převodovka Formoplast 4,83:1 (58:12 zubům), regulátor MGM SMM 08, vrtule APC 9×4,7, 3 články Li-Ion fialové (typ neznám), později 3s1P LiPol AVP1100
Řízené funkce:	směrovka, výškovka, křidélka, motor
Hmotnost:	1. 370g, 2. 360g

Hodnocení:

Po získání zkušeností s řízením modelu Minitornádo jsem chtěl zkusit něco živějšího. Po tom, co jsem získal kladné reference na model SlowFun opět z dílny Ladislava Křivského jsem nezaváhal a stavebnici modelu si pořídil. Stavba byla pohodová a docela jsem si ji užil. Narozdíl od předchozích stavitelů jsem použil 3 serva (v mém případě HS-55), každé pro jednu funkci. Servo křidélek zatím na fotografii chybí, ale dnes už je v modelu je samozřejmě osazeno.

Protože od doby létání s MiniTornádem uplynula už nějaká ta doba, tak jsem si na start hned netroufl. Pro tréning na simulátoru jsem neměl vhodné PC, ale jen notebook s procesorem Celeron 300 a mizernou grafikou. Ten byl pro provozování RC simulátoru jako je například FMS slabý, a tak jsem musel jsem nakonec koupit nový počítač. Proč? No přece proto, abych mohl na simulátoru opět obnovit své pilotní návyky a SlowFun hned při prvním letu neroztřískal. Nakonec to ale dopadlo tak, že simulátor vůbec ke slovu nepřišel a model létá i bez předchozího pilotního výcviku.

A ještě důležitá poznámka - jak vlastně model létá? Vzhledem ke koncepci neumí pouze nožový let (absence plochy trupu), jinak kam ho pošlu, tam si to namíří a citlivost na řízení je přímo úměrná velikosti nastavených výchylek. Bohužel je to také éro, na které nemám ty potřebné reflexy a proto třeba pošlu i do země! I to se bohužel stalo, výsledkem byla přeražená trubka před i za křídlem, zlomená vrtule a lehce natlučený roh křídla. Inu polystyrén není balza. Viz přiložená fotografie. Jinak řečeno, je to éro, které sice není autostabilní a musí se stále řídit, ale řízení je nezáludné a nikam nepadá a mé pokusy o řízený let přežilo v podstatě bez jakékoliv újmy. Vzhledem k náchylnosti ke zlomení vrtule při nepovedeném přistání byl na modelu vyzkoušen také unašeč s uchycením vrtule gumou. A plně se osvědčil. Mohu jen doporučit.

S pohonem 2. by měla být stoupavost takřka kolmo. Bohužel nestoupá. S uvedenými články model nemá požadovanou stoupavost a motor utočí max vrtuli APC SF 9×3,6. V současné době (duben 2006) jsou pro model přichystány 3články YT-1100. S uvedenými akumulátory by měl model být schopen visu. Pilot ovšem ne. :-)

Pohled na skoro dokončený akrobatický model.Pohled na model z jiného úhlu.Detail na řídící středisko s prozatím chybějícím servem křidélek.Totéž z druhé strany.Detail uchycení vrtule gumou.Tak to dopadne, když si pilot začne příliš věřit.